Home »  Články »  Historie »  Operace Veritable 1945

Operace Veritable 1945

Autor: Daniel Musil

Na začátku jara 1945 bránily Spojencům v postupu do Německa kromě divizí Wehrmachtu dvě velké překážky – Siegfriedova linie a Rýn. Britské a kanadské divize měly za podpory tanků vytlačit protivníka z oblasti mezi Mázou a Rýnem za pár dní, ale nečekaná obleva proměnila bojiště v moře bahna a urputné boje se protáhly na několik týdnů

Po odražení německé ofenzivy v Ardenách stály před angloamerickými spojeneckými silami poslední dvě překážky. První z nich představovala takzvaná Siegfriedova linie tvořená protitankovými příkopy, betonovými bunkry a minovými poli. Druhou překážkou byl mohutný tok řeky Rýn. Pro jeho překonání bylo nejprve nutné obsadit prostor mezi Rýnem a řekou Mázou. Ze západního břehu Rýna pak měl být veden další postup přes řeku do průmyslového srdce Německa – Porúří.

Spojenci naplánovali dvě úzce související operace, jež měly za cíl obsazení západního břehu Rýna. Zatímco operace Veritable byla pod taktovkou kanadských a britských jednotek, operaci Grenade zajišťovala americká 9. armáda generála Simpsona, která měla za úkol překonat řeku Rour, navázat na sebe německé posily a spojit se s Brity a Kanaďany na severu.

 

Příprava operace

Výchozím bodem pro operaci Veritable byl prostor okolo holandského města Nijmegen, které Spojenci obsadili už v září 1944 během operace Market Garden. Na západní břeh Rýna se měla probít 1. kanadská armáda armádního generála Harryho Crerara posílená o britský 30. sbor generálporučíka Briana Horrockse. Tento zkušený velitel, který prošel bojišti u Dunkerque v roce 1940, severní Afrikou a tažením ve Francii, Belgii a Holandsku, vedl 30. sbor i při operaci Market Garden. Znal tedy dobře místní terén. Britsko-kanadské síly tvořily druhá a třetí kanadská pěší divize, 15. skotská pěší divize, 53. velšská divize a 51. pěší divize. Jako rezervy byly určeny 43. pěší divize, gardová obrněná divize a 11. obrněná divize.

generál Alfred Schlemm

Na druhé straně stály německé jednotky pod velením generála Alfreda Schlemma. Do karet spojencům hrálo to, že německé vrchní velitelství (OKH) předpokládalo, že útok směřovaný k Rýnu povede britská 2. armáda z prostoru města Venlo ležícího šedesát kilometrů jižně od Nijmegenu. Jejich odhad vycházel z toho, že pro Spojence bude tato cesta jednodušší vzhledem k méně náročnému terénu a proto tam umístili záložní divize. S názorem vyššího velení ovšem nesouhlasil generál výsadkových vojsk Alfred Schlemm, který zodpovídal za obranu prostoru Reichswaldu – rozlehlého zalesněného území o rozloze pět tisíc hektarů rozkládajícího se mezi Mázou a Rýnem. Správně předpokládal, že útok bude veden právě tudy. Proto nařídil zřídit v tomto prostoru opevněné opěrné body a zároveň sem nechal přemístit některé ze záložních jednotek.

Mezi jeho jednotky patřila například 84. pěší divize, nově vybudovaná poté, co byla zničena v Normandii, nebo 655. protitankový prapor, který měl přibližně třicet šest samohybných děl. Pod velení generála Schlemma spadala i 7. výsadková divize a 15. divize pancéřových granátníků, které sloužily jako zálohy.

město Udem

Prolomit obranu

Reichswald skýtal dobré možnosti obrany – rozkládala se zde údolí, která Němci zatopili prolomením hrází na vodních tocích. Tam, kde nedosáhla voda z řek, se zmrzlá půda rozměkla při oteplení a stala se naprosto neprůjezdnou pro kolová i pásová vozidla. Bahnité a nezpevněné cesty vedoucí skrz tento les se mohly stát pro spojence velkým problémem. V oblasti vedly pouze dvě hlavní silnice. První z nic z Nijmegenu do německého Kleve, druhá spojovala holandské město Mook a německé Goch. Spojenci museli v průběhu celé operace nasadit do boje velké množství obojživelných vozidel nezbytných pro překonání zatopených oblastí. Sjízdné silnice byly zničeny již v první fázi operace nepřetržitým provozem těžké vojenské techniky.

Generál Brian Horrocks popisuje ve svých pamětech situaci na frontě, která pro spojence nevypadala nijak jednoduše. Čekaly je rozsáhlé zatopené oblasti, ze kterých vyčnívaly pouze vesnice vystavěné na vyvýšeninách, města Němci přetvořili v opevněné pevnosti, ve kterých dokázali využít každý dům či sklep k obraně, a v neposlední řadě hustý les skrývající mnoho opevněných opěrných bodů. V první fázi operace bylo nejdůležitější prolomit obranu německé 84. pěší divize a obsadit vyvýšeninu u města Nutterden. To vše dříve, než Němci stačí přisunout zálohy.

 

generálporučík sir Brian Horrocks

Nečekaná obleva

Kanadsko-britské velení proto nařídilo frontální útok pěti divizemi. Úspěch závisel na dvou aspektech – na překvapení nepřítele a na počasí. Pokud by Němci odhalili spojenecké plány, povolali by posily ještě před zahájením útoku a situace Spojenců by se značně zhoršila. Spojenci doufali, že zem zůstane do 9. února promrzlá a technika tak nebude mít problém na blátivých cestách, a podnikli opatření k utajení příprav celé operace. Na předměstí Nijmegenu a v okolních lesích se shromažďovala veškerá technika čítající asi 35 tisíc vozidel na převoz mužů a zásob. Přes řeku Mázu bylo postaveno pět pontonových mostů, které měly usnadnit zásobování. To vše se dělo pouze v noci, jelikož přes den musely zůstat silnice prázdné, aby Němci nepojali sebemenší podezření. Generál Crerar rovněž nařídil, aby část britských vojáků dostala kanadské uniformy, aby nepřítel nepoznal, že se ke kanadským jednotkám připojily i ty britské.

Ze začátku šlo vše podle plánu, ale brzy zasadilo první ránu Spojencům počasí. Začala obleva a klíčové cesty se staly nesjízdnými. Objevily se ale i jiné problémy, které bylo třeba řešit. Generál Brian Horrocks popsal ve svých pamětech obavy, které ho tížily: „Jedna věc v celé fázi neustálých příprav mě tížila více, než cokoliv jiného – jak máme naložit s ohromnou vzdušnou silou, která nás měla podporovat. Generál Crerar se mě otázal, zda má být město Kleve odstraněno. Pojem ‚odstraněno‘ samozřejmě znamenal ‚srovnáno se zemí‘. Dlouho jsem přemýšlel, zda opravdu není druhá možnost, než zničit toto krásné historické město. Nemluvě o civilistech, zejména ženách a dětech, kteří tam stále žili.“ Generál Horrocks se nakonec rozhodl pro vybombardování města, aby ušetřil muže z 15. skotské divize, nezpomalil jejich postup a nedal Němcům šanci dopravit na frontu další posily.

Sedmého února 1945 bylo dokončeno shromáždění kanadsko-britských jednotek na předměstí Nijmegenu.

 

zapadlý carrier do hustého bláta

Přes zaplavená údolí

Náhlá obleva byla jen první trhlinou ve spojeneckém plánu, další na sebe nenechala dlouho čekat. Němci vyhodili do povětří hráze na řece Rour a zaplavili oblast, kde měla zaútočit americká 9. armáda v rámci operace Grenade. Tato skutečnost umožnila obráncům nasadit zálohy proti kanadsko-britským silám.

Samotná operace Veritable začala 8. února 1945 za chladného šedého rozbřesku. Byla nízká oblačnost a deštivo. Spojenci zahájili útok mohutnou dělostřeleckou palbou z 1 400 děl. Tou postupně čistili prostor před postupujícími jednotkami, každých 12 minut posunuli palbu o 300 metrů. Jednotky tedy postupovaly za touto clonou z dělostřeleckých granátů.

pěchota na postupu otevřenou krajinou

Německý odpor se podařilo rozsáhlým bombardováním brzy zlomit. Větším problémem se ale stala německá minová pole a rozbahněná půda. Britské tanky zapadly a pěchota se musela probojovávat kupředu bez jejich podpory. Na hlavní nepřátelský odpor narazila v zástavbě, kde je čekal dobře opevněný nepřítel. Třetí kanadská divize pro svůj postup zatopenou krajinou využila obojživelná vozidla buffalo, s jejichž pomocí dobývala jednotlivé ostrůvky, na kterých stály nepřítelem držené německé vesnice.

Po její pravé straně se odehrával zcela jiný scénář, jehož hlavním aktérem byla 15. skotská divize, před níž ležely protitankové příkopy, minová pole, betonové zátarasy, bunkry a kilometry ostnatého drátu. Překonání těchto překážek umožnilo nasazení speciálních ženijních tanků. V první vlně postupovaly odminovací tanky, které vytvořily průchody minovými poli. Po nich následovaly obrněnce nesoucí mosty pro překonání protitankových příkopů. Následovaly tanky typu Churchill Crocodille, které čistily betonové bunkry svými plamenomety. A konečně pěchota v pásových vozidlech zvaných Kangaroo postavených na podvozku tanku. Tato vozidla poskytovala pěším divizím výbornou ochranu před německým bombardováním.

 

tank AVRE Churchill

Boje ve městě Kleve

Postup spojenců pokračoval i přes německý odpor a 15. skotská divize se probojovala až do předměstí Kleve téměř zničeného spojeneckými nálety. Do operace Veritable byla v tuto chvíli povolána 43. wessexská divize, která do té doby zůstávala v záloze a nyní měla za úkol předejít Skoty a vést další útok. Ovšem povolání další divize nebylo nejšťastnější a vytvořilo ve spojeneckém postupu zmatek. I přesto se 15. skotská divize společně se 43. wessexskou divizí dokázaly probít ruinami kdysi majestátního města Kleve a svést zde s Němci velice tvrdý boj. Mezitím 53. velšská divize zmizela v Reichwaldském lese, kde strávila týden těžkými boji s německými obránci.

Na pravém křídle spojeneckého postupu se nacházela 51. divize, která se zde střetla s nepřítelem tak silným jako nikde jinde, a to prošla severní Afrikou, Sicílií, Normandií, Belgií, Holandském až k branám Německa. „Němci proti nám posílali stále více děl a stále více divizí. Nakonec jsme stáli proti více než tisícovce děl, sedmi stům minometům a asi sedmi divizím. Do posledního dechu bojovali, aby nám zabránili překročit jejich slavný Rýn. Pomalu a hořce jsme blátem postupovali za masivní dělostřelecké podpory,“ vzpomínal na německou odhodlanost generál Horrocks.

Boje pokračovaly po dalších pět dlouhých týdnů a ztráty na obou stranách rostly. Záplavy se rozšířily po celé oblasti a voda brzy zaplavila i silnice. Generál Crerar denně podnikal přelety nad bojištěm, aby se dokonale seznámil s aktuální situací. Německé síly sváděly marný boj proti materiální, vzdušné a pozemní převaze kanadsko-britských sil.

 

město Kleve po bombardování

Bod zlomu

Zlomový okamžik nastal 16. února, když 43. divize zaznamenala velký postup vpřed a následně 51. divize a 15. divize obsadily město Goch. Kanadský 2. sbor pod velením generála Guye Simondse na levém křídle obsadil oblast Hochwald, urputně bráněnou německými výsadkáři.

Třiadvacátého února přišla vítaná zpráva, že americká 9. armáda je schopná překročit řeku Rour (operace Grenade), což znamenalo, že bude zajištěn i průlom z jihu. Tím byl německý osud zpečetěn. Do 10. března Spojenci německý odpor definitivně zlomili a boje v prostoru mezi Mázou a Rýnem skončily.

Generál Horrocks shrnul operaci Veritable následovně: „V průběhu celé operace jsme stáli proti třem pancéřovým, čtyřem výsadkovým a čtyřem pěším německým divizím. Zajali jsme 16 800 německých vojáků a celkové ztráty nepřítele činily asi 75 000 mužů oproti 15 634 mužů na naší straně.“

Vrchní velitel spojeneckých sil Dwight Eisenhower napsal v dopise generálu Crerarovi: „Zřejmě žádná ofenziva v této válce nebyla vedena v tak otřesných terénních podmínkách, jako byly tyto.“

 

velitelský štáb operace Veritable

 

 

Zdroje:

Lt. Gen. Sir Brian Horrocks: A Full Life. Fontana Books. 1962.

http://www.bills-bunker.de/

http://51hd.co.uk/history/reichswald

Aktuality

Aktualizace fotogalerie rok 2018!

07.11.2018

Dohnali jsme resty a aktualizovali fotogalerii včetně reportů z našich akcí.

Aktualizace webu!

26.01.2018

Náš web byl po delší době aktualizován. Ve fotogalerii najdete nové fotky z akcí a reporty. Také byl přidán plán akcí na zimu a jaro, který bude ještě aktualizován.

Aktualizace!

23.10.2017

Po delší době byl náš web aktualizován o nové akce a fotografie z posledních akcí!

Facebook